Simulant, křivák i šťastný muž. Ale hlavně Pan střelec, který prožívá nezapomenutelný rok. Filippo Inzaghi drží v kurzu útok AC Milán, i když se podobný kousek čekal spíš od Rivalda, mistra světa z Brazílie. Jenže Ital s havraními vlasy je k neudržení - jeho radostný škleb po dalším z málem nekonečné řady gólů se stal černou můrou soupeřů.

Byl to čestný boj o Ligu mistrů. Český šampion, za hranicemi prakticky neznámý, se postavil klubu patřícímu do elitní světové kategorie. Slovan Liberec versus AC Milán. Kdo čekal spanilou jízdu pyšných Italů, byl šokován. Ve dvou vyrovnaných soubojích - s jednou výhrou na každé straně - zachránila Rossoneri genialita jediného střelce: Filippa Inzaghiho. Trefil se dvakrát, pokaždé vlastním osobitým způsobem. Jednou k němu spadl z nervózních rukou gólmana Zbyňka Hauzra zdánlivě ztracený míč. Stačilo jen doklepnout do prázdné brány. Spoustu gólů střílím díky instinktu. Je to dar od Boha, říká devětadvacetiletý útočník. Asi jsem šťastný muž. Při druhém si počkal na kolmou přihrávku a přes beky se prodral ke střele. Opět klasická ukázka. Brácha proměňuje šance s kamennou tváří, obdivuje Simone Inzaghi, mladší ze sourozenců, jenž působí v římském Laziu. Je neuvěřitelně nebezpečný, připojuje Ottmar Hitzfeld, trenér Bayernu Mnichov. Ostřelovačův cíl Inzaghi starší hraje léta stejně. Jako šelma číhá na šanci, pohybuje se na hranici ofsajdu. Když dostane míč, jde přímo za svým. Moc nepřihrává. V Itálii se pro takový typ útočníků vžila přezdívka Boa, což je nejen označení pro opeřené šály kankánových tanečnic, ale také latinské jméno pro pána mezi hady: hroznýše královského. Vím, jsem trochu sobec, připouští. Vždycky jsem miloval fotbal. A myslím, že můžu prozradit své malé tajemství: Vždycky se mi líbilo, jak hraju. Soupeři jeho nadšení nesdílejí. Milánský zabiják má podle nich mnoho nefér vlastností. Štípe, mlátí kolem sebe lokty, nezapomene na loňské střety liberecký stoper Petr Johana. Nejen Johanu rozčílily půtky s drzým Italem. I majitel věhlasnějšího jména, nizozemský drsňák mezi obránci Jaap Stam, zkritizoval ve svém životopise Head to Head způsoby Inzaghiů. Filippo je jeden z mých nejméně oblíbených protagonistů této nádherné hry, nebere si servítky. Urostlého Nizozemce rozpálily především dvě součásti Inzaghiho vystupování. Ital se snaží při každém, byť sebemenším kontaktu upadnout a žádat u rozhodčího odpískání faulu. Vždycky sletí, jako by ho zasáhl ostřelovač, diví se Stam. Pro Italy je to charakteristické, ale on to dovedl do extrému. Stam také popisuje Inzaghiho slovník. Jenže já bych se cítil ohroženěji, kdyby mi vyhrožoval Teletubby. Myslíte, že si mě našel, aby svoje sliby splnil? Určitě ne - Inzaghi je hubeňour, který neměří ani sto osmdesát centimetrů a váží sedmdesát kilo, zatímco naposilovaný potetovaný ranař Stam je o deset centimetrů vyšší a o dvacet kilogramů těžší. Časy se ale mění. Stam se pár týdnů po křtu knihy přestěhoval z Manchesteru United do Lazia Řím, kde se potkal s mladším z bratrů Inzaghiů... Úsměv z domu hrůzy Superpippo, jak přezdívají Filippovi Inzaghimu, ale straší Stama dál. Jeho vítězná grimasa po každém gólu je hrůzná. Útočník se tváří, jako by prožíval nelidskou bolest. Najednou se někam ztratím, vysvětluje. A v letošní sezoně se do pocitů štěstí propadá hodně často. V Lize mistrů se pral o cenu pro nejlepšího střelce s Ruudem van Nistelrooyem z Manchesteru. V Serii A se po třech letech znovu dostal přes patnáct zásahů. Kouzelný čas nekončí. Chci si ho užívat co nejdéle, glosuje. Z Itálie, především tedy z Milána, se hned začaly ozývat hlasité výkřiky: Inzaghi je podle nich letos nejlepší fotbalista Evropy. Pippo by měl konečně vyhrát Zlatý míč. Když bude takhle pokračovat celý rok, přesvědčuje kouč AC Milán Carlo Ancelotti. Přitom to není tak dávno, co o Inzaghim mluvil úplně jinak. Před dvěma lety se rozcházeli ve zlém - hráč si doslova vyvzdoroval odchod z Juventusu. Milán za něj tehdy zaplatil 26,2 milionu dolarů. Inzaghi se v Juventusu neshodl nejen s trenérem Ancelottim, kterému vyčítal, že dává přednost francouzskému mladíkovi Davidu Trezeguetovi, ale také s největší hvězdou černobílých Alessandrem Del Pierem. Mezi nimi zuřila tichá válka. Je pravda, že mám hodně jiných, lepších kamarádů, přiznává Inzaghi. Třeba Ševa nebo Bobo jsou mí velcí přátelé. O kom to mluví? O parťákovi z útoku AC Milán Andreji Ševčenkovi a o reprezentačním souputníkovi Christianu Vierim, jenž se po cestovatelských letech, zdá se, usadil v Interu Milán. S Ukrajincem Ševčenkem spojuje Inzaghiho nejen působení na hřišti. Oba fotbalisté mají stejnou vášeň: sbírají filmy a společně je sledují. Jeden druhého hned upozorníme, když se objeví něco nového, vykládá Ital. Duo si celkem rozumí i na hřišti. I když mají podobný styl, oba se rádi ženou za góly a příliš nekombinují, milánský kouč Ancelotti v nich našel ideální parťáky. Na Brazilce Rivalda proto zbylo místo mezi náhradníky. Pomůžeme si. Musíme pokračovat se Ševou, vyzývá Inzaghi. Podobně dobře se prý při zápasech cítí také s Vierim. V italském národním týmu se však trochu míjejí. Na mistrovství Evropy v roce 2000 Vieri nebyl, do hry ho nepustilo zranění. V minulém roce na světovém šampionátu zase dostávali přednost před Inzaghim Francesco Totti a Del Piero. Inzaghi se navíc během turnaje zranil. Ale Pippo musí hrát s Vierim. Oni jsou nejsilnější duo. Vyrovnat se jim můžou snad jedině Brazilci Ronaldo s Rivaldem, říká Simone Inzaghi. Červenočerné srdce Také kvůli nepříliš častým setkáním s Vierim čeká Inzaghi na reprezentační úspěch. Na EURO 2000 sebrali Italům titul Francouzi, kteří vyrovnali finálový stav krátce před koncem a rozhodli Zlatým gólem v prodloužení. Trefil se Trezeguet, Inzaghiho černá můra z Juventusu. Prožíval jsem muka, vzpomíná Inzaghi. Squadra azzurra neuspěla ani o dva roky později. V Asii vypadla v osmifinále s nadšenými Korejci. Aspoň v klubu si Inzaghi v poslední době užívá. Přes minulé půtky si porozuměl s trenérem Ancelottim, červenočerné triko mu doslova přirostlo na tělo. Nedokážu si představit sám sebe v jiném dresu. Nikdy jsem k týmu necítil takovou lásku. Tady uzavřu kariéru, plánuje. Teď už zbývá jen nastřílet pár desítek gólů a pořádně poškádlit pár nervózních soupeřů.
Filippo Inzaghi Narozen: 8. září 1973 v Piacenze Státní příslušnost: Itálie Výška, váha: 178 cm, 70 kg Přezdívka: Superpippo Mládežnická působiště: San Nicolo, Piacenza Calcio
Filippo Inzaghi Narozen: 8. září 1973 v Piacenze Státní příslušnost: Itálie Výška, váha: 178 cm, 70 kg Přezdívka: Superpippo Mládežnická působiště: San Nicolo, Piacenza Calcio
| sezona | klub | zápasy | góly | |
| 1991/92 | Piacenza Calcio | 2 | 0 | |
| 1992/93 | Leffe | 21 | 13 | |
| 1993/94 | Hellas Verona | 36 | 13 | |
| 1994/95 | Piacenza Calcio | 37 | 15 | |
| 1995/96 | AC Parma | 15 | 2 | |
| 1996/97 | Atalanta Bergamo | 33 | 24 | |
| 1997/98 | Juventus Turín | 31 | 18 | |
| 1998/99 | Juventus Turín | 28 | 13 | |
| 1999/00 | Juventus Turín | 33 | 15 | |
| 2000/01 | Juventus Turín | 28 | 11 | |
| 2001/02 | AC Milán | 20 | 10 | |
| 2002/03 | AC Milán |
Úspěchy Reprezentační: Účastník MS 1998 ve Francii (čtvrtfinále), účastník ME 2000 v Nizozemsku a Belgii (2. místo), účastník MS 2002 v Japonsku a Koreji (osmifinále), 45 mezistátních zápasů (15 gólů) Klubové: Mistr Itálie (1998), vítěz Italského superpoháru (1997) Individuální: Nejlepší střelec Serie A (1997)
Superpippo a Inzaghino. Kdy se potkají? Možná si vymýšlejí. Ale možná ne. Filippo a Simone Inzaghiové, slavní bratři útočníci, vyprávějí, že se v dětství poprali jen jednou - o míč. Přitom si ani jeden z nich v mládí nemaloval kariéru profesionálního fotbalisty. O tři roky mladší Simone, dnes zvaný Inzaghino (Malý Inzaghi), se chystal na studium na univerzitě. Starší Filippo chtěl počítat peníze. Určitě bych byl účetní. Až v šestnácti se mi fotbal dostal definitivně do krve, vypráví hráč přezdívaný Superpippo. Rodina bydlela v malém městečku San Nicolo, pouhých pět kilometrů od Piacenzy. Bylo jasné, kam budou chlapci jezdit s otcem na fotbal. Dnes už to mají rodiče složitější - přízeň musí dělit mezi milánské AC, kde hraje starší syn, a římské Lazio, působiště mladšího potomka. Nejhorší rozpolcení zažila paní Marina s manželem Giancarlem na jaře roku 2000. Do poslední chvíle se o titul rvalo Simoneho Lazio s Juventusem, kde tehdy hrál Filippo. Mistrovskou korunu nakonec uzmul římský klub. Radši jsme se o tom doma moc nebavili. Naši byli rádi, že scudetto zůstalo v rodině, vybavuje si Inzaghi starší. Bratři se zatím s výjimkou žákovského týmu San Nicolo potkávají pouze jako protivníci. Přitom sní o společném angažmá. Nejblíže k němu byli minulé léto, kdy AC Milán nabízel Laziu velkou výměnu. Za Simoneho měl do Říma odejít nadějný technik Andrea Pirlo. Sám Inzaghi mladší transakci zastavil. Simone se z Říma neodstěhuje, objasňuje hráčův agent Tullio Tinti. Útočník Lazia proto neodešel ani do Udine, do Bergama, či do anglického Tottenhamu. V klubu už se tedy sourozenci zřejmě nesetkají, vždyť ani Filippo nechce ani za nic opustit Milán. Další nabídky odpadly také kvůli Simoneho zdravotním problémům. V poslední době si jich užil do sytosti - měl zlomenou ruku i problémy se zápěstím. Chtěl bych zase zažít sezonu, kdy budu pořád zdravý, souží se. Zatímco bratři čekají na vystoupení ve stejném dresu, mohou si aspoň vyměňovat komplimenty. Jsem Pippův největší fanoušek. Nejde být lepší než on, ale jednou bych se chtěl dostat na jeho úroveň, básní Simone. A co na to Filippo? Je sice mladší, ale přijímám každou radu, kterou mi dá. Bude lepší než já. Má lepší techniku a je dravější. Na hřišti jsou si velmi podobní. A převládá teorie, že by se členové útočného dua měli doplňovat: jeden subtilnější rychlejší technik, druhý rozbíječ, dobrý hlavičkář. Inzaghiové samozřejmě nesouhlasí. Myslím, že spolu bychom byli nejlepší, prohlašuje sedmadvacetiletý Simone. Jak sebejisté. A pro jméno Inzaghi typické.
Superpippo a Inzaghino. Kdy se potkají? Možná si vymýšlejí. Ale možná ne. Filippo a Simone Inzaghiové, slavní bratři útočníci, vyprávějí, že se v dětství poprali jen jednou - o míč. Přitom si ani jeden z nich v mládí nemaloval kariéru profesionálního fotbalisty. O tři roky mladší Simone, dnes zvaný Inzaghino (Malý Inzaghi), se chystal na studium na univerzitě. Starší Filippo chtěl počítat peníze. Určitě bych byl účetní. Až v šestnácti se mi fotbal dostal definitivně do krve, vypráví hráč přezdívaný Superpippo. Rodina bydlela v malém městečku San Nicolo, pouhých pět kilometrů od Piacenzy. Bylo jasné, kam budou chlapci jezdit s otcem na fotbal. Dnes už to mají rodiče složitější - přízeň musí dělit mezi milánské AC, kde hraje starší syn, a římské Lazio, působiště mladšího potomka. Nejhorší rozpolcení zažila paní Marina s manželem Giancarlem na jaře roku 2000. Do poslední chvíle se o titul rvalo Simoneho Lazio s Juventusem, kde tehdy hrál Filippo. Mistrovskou korunu nakonec uzmul římský klub. Radši jsme se o tom doma moc nebavili. Naši byli rádi, že scudetto zůstalo v rodině, vybavuje si Inzaghi starší. Bratři se zatím s výjimkou žákovského týmu San Nicolo potkávají pouze jako protivníci. Přitom sní o společném angažmá. Nejblíže k němu byli minulé léto, kdy AC Milán nabízel Laziu velkou výměnu. Za Simoneho měl do Říma odejít nadějný technik Andrea Pirlo. Sám Inzaghi mladší transakci zastavil. Simone se z Říma neodstěhuje, objasňuje hráčův agent Tullio Tinti. Útočník Lazia proto neodešel ani do Udine, do Bergama, či do anglického Tottenhamu. V klubu už se tedy sourozenci zřejmě nesetkají, vždyť ani Filippo nechce ani za nic opustit Milán. Další nabídky odpadly také kvůli Simoneho zdravotním problémům. V poslední době si jich užil do sytosti - měl zlomenou ruku i problémy se zápěstím. Chtěl bych zase zažít sezonu, kdy budu pořád zdravý, souží se. Zatímco bratři čekají na vystoupení ve stejném dresu, mohou si aspoň vyměňovat komplimenty. Jsem Pippův největší fanoušek. Nejde být lepší než on, ale jednou bych se chtěl dostat na jeho úroveň, básní Simone. A co na to Filippo? Je sice mladší, ale přijímám každou radu, kterou mi dá. Bude lepší než já. Má lepší techniku a je dravější. Na hřišti jsou si velmi podobní. A převládá teorie, že by se členové útočného dua měli doplňovat: jeden subtilnější rychlejší technik, druhý rozbíječ, dobrý hlavičkář. Inzaghiové samozřejmě nesouhlasí. Myslím, že spolu bychom byli nejlepší, prohlašuje sedmadvacetiletý Simone. Jak sebejisté. A pro jméno Inzaghi typické.