close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Červen 2008

Filoppo Inzagi

15. června 2008 v 13:28 Filippo Inzaghi
Simulant, křivák i šťastný muž. Ale hlavně Pan střelec, který prožívá nezapomenutelný rok. Filippo Inzaghi drží v kurzu útok AC Milán, i když se podobný kousek čekal spíš od Rivalda, mistra světa z Brazílie. Jenže Ital s havraními vlasy je k neudržení - jeho radostný škleb po dalším z málem nekonečné řady gólů se stal černou můrou soupeřů.
Byl to čestný boj o Ligu mistrů. Český šampion, za hranicemi prakticky neznámý, se postavil klubu patřícímu do elitní světové kategorie. Slovan Liberec versus AC Milán. Kdo čekal spanilou jízdu pyšných Italů, byl šokován. Ve dvou vyrovnaných soubojích - s jednou výhrou na každé straně - zachránila Rossoneri genialita jediného střelce: Filippa Inzaghiho. Trefil se dvakrát, pokaždé vlastním osobitým způsobem. Jednou k němu spadl z nervózních rukou gólmana Zbyňka Hauzra zdánlivě ztracený míč. Stačilo jen doklepnout do prázdné brány. Spoustu gólů střílím díky instinktu. Je to dar od Boha, říká devětadvacetiletý útočník. Asi jsem šťastný muž. Při druhém si počkal na kolmou přihrávku a přes beky se prodral ke střele. Opět klasická ukázka. Brácha proměňuje šance s kamennou tváří, obdivuje Simone Inzaghi, mladší ze sourozenců, jenž působí v římském Laziu. Je neuvěřitelně nebezpečný, připojuje Ottmar Hitzfeld, trenér Bayernu Mnichov. Ostřelovačův cíl Inzaghi starší hraje léta stejně. Jako šelma číhá na šanci, pohybuje se na hranici ofsajdu. Když dostane míč, jde přímo za svým. Moc nepřihrává. V Itálii se pro takový typ útočníků vžila přezdívka Boa, což je nejen označení pro opeřené šály kankánových tanečnic, ale také latinské jméno pro pána mezi hady: hroznýše královského. Vím, jsem trochu sobec, připouští. Vždycky jsem miloval fotbal. A myslím, že můžu prozradit své malé tajemství: Vždycky se mi líbilo, jak hraju. Soupeři jeho nadšení nesdílejí. Milánský zabiják má podle nich mnoho nefér vlastností. Štípe, mlátí kolem sebe lokty, nezapomene na loňské střety liberecký stoper Petr Johana. Nejen Johanu rozčílily půtky s drzým Italem. I majitel věhlasnějšího jména, nizozemský drsňák mezi obránci Jaap Stam, zkritizoval ve svém životopise Head to Head způsoby Inzaghiů. Filippo je jeden z mých nejméně oblíbených protagonistů této nádherné hry, nebere si servítky. Urostlého Nizozemce rozpálily především dvě součásti Inzaghiho vystupování. Ital se snaží při každém, byť sebemenším kontaktu upadnout a žádat u rozhodčího odpískání faulu. Vždycky sletí, jako by ho zasáhl ostřelovač, diví se Stam. Pro Italy je to charakteristické, ale on to dovedl do extrému. Stam také popisuje Inzaghiho slovník. Jenže já bych se cítil ohroženěji, kdyby mi vyhrožoval Teletubby. Myslíte, že si mě našel, aby svoje sliby splnil? Určitě ne - Inzaghi je hubeňour, který neměří ani sto osmdesát centimetrů a váží sedmdesát kilo, zatímco naposilovaný potetovaný ranař Stam je o deset centimetrů vyšší a o dvacet kilogramů těžší. Časy se ale mění. Stam se pár týdnů po křtu knihy přestěhoval z Manchesteru United do Lazia Řím, kde se potkal s mladším z bratrů Inzaghiů... Úsměv z domu hrůzy Superpippo, jak přezdívají Filippovi Inzaghimu, ale straší Stama dál. Jeho vítězná grimasa po každém gólu je hrůzná. Útočník se tváří, jako by prožíval nelidskou bolest. Najednou se někam ztratím, vysvětluje. A v letošní sezoně se do pocitů štěstí propadá hodně často. V Lize mistrů se pral o cenu pro nejlepšího střelce s Ruudem van Nistelrooyem z Manchesteru. V Serii A se po třech letech znovu dostal přes patnáct zásahů. Kouzelný čas nekončí. Chci si ho užívat co nejdéle, glosuje. Z Itálie, především tedy z Milána, se hned začaly ozývat hlasité výkřiky: Inzaghi je podle nich letos nejlepší fotbalista Evropy. Pippo by měl konečně vyhrát Zlatý míč. Když bude takhle pokračovat celý rok, přesvědčuje kouč AC Milán Carlo Ancelotti. Přitom to není tak dávno, co o Inzaghim mluvil úplně jinak. Před dvěma lety se rozcházeli ve zlém - hráč si doslova vyvzdoroval odchod z Juventusu. Milán za něj tehdy zaplatil 26,2 milionu dolarů. Inzaghi se v Juventusu neshodl nejen s trenérem Ancelottim, kterému vyčítal, že dává přednost francouzskému mladíkovi Davidu Trezeguetovi, ale také s největší hvězdou černobílých Alessandrem Del Pierem. Mezi nimi zuřila tichá válka. Je pravda, že mám hodně jiných, lepších kamarádů, přiznává Inzaghi. Třeba Ševa nebo Bobo jsou mí velcí přátelé. O kom to mluví? O parťákovi z útoku AC Milán Andreji Ševčenkovi a o reprezentačním souputníkovi Christianu Vierim, jenž se po cestovatelských letech, zdá se, usadil v Interu Milán. S Ukrajincem Ševčenkem spojuje Inzaghiho nejen působení na hřišti. Oba fotbalisté mají stejnou vášeň: sbírají filmy a společně je sledují. Jeden druhého hned upozorníme, když se objeví něco nového, vykládá Ital. Duo si celkem rozumí i na hřišti. I když mají podobný styl, oba se rádi ženou za góly a příliš nekombinují, milánský kouč Ancelotti v nich našel ideální parťáky. Na Brazilce Rivalda proto zbylo místo mezi náhradníky. Pomůžeme si. Musíme pokračovat se Ševou, vyzývá Inzaghi. Podobně dobře se prý při zápasech cítí také s Vierim. V italském národním týmu se však trochu míjejí. Na mistrovství Evropy v roce 2000 Vieri nebyl, do hry ho nepustilo zranění. V minulém roce na světovém šampionátu zase dostávali přednost před Inzaghim Francesco Totti a Del Piero. Inzaghi se navíc během turnaje zranil. Ale Pippo musí hrát s Vierim. Oni jsou nejsilnější duo. Vyrovnat se jim můžou snad jedině Brazilci Ronaldo s Rivaldem, říká Simone Inzaghi. Červenočerné srdce Také kvůli nepříliš častým setkáním s Vierim čeká Inzaghi na reprezentační úspěch. Na EURO 2000 sebrali Italům titul Francouzi, kteří vyrovnali finálový stav krátce před koncem a rozhodli Zlatým gólem v prodloužení. Trefil se Trezeguet, Inzaghiho černá můra z Juventusu. Prožíval jsem muka, vzpomíná Inzaghi. Squadra azzurra neuspěla ani o dva roky později. V Asii vypadla v osmifinále s nadšenými Korejci. Aspoň v klubu si Inzaghi v poslední době užívá. Přes minulé půtky si porozuměl s trenérem Ancelottim, červenočerné triko mu doslova přirostlo na tělo. Nedokážu si představit sám sebe v jiném dresu. Nikdy jsem k týmu necítil takovou lásku. Tady uzavřu kariéru, plánuje. Teď už zbývá jen nastřílet pár desítek gólů a pořádně poškádlit pár nervózních soupeřů.
Filippo Inzaghi Narozen: 8. září 1973 v Piacenze Státní příslušnost: Itálie Výška, váha: 178 cm, 70 kg Přezdívka: Superpippo Mládežnická působiště: San Nicolo, Piacenza Calcio
sezonaklubzápasygóly

1991/92Piacenza Calcio20

1992/93Leffe2113

1993/94Hellas Verona3613

1994/95Piacenza Calcio3715

1995/96AC Parma152

1996/97Atalanta Bergamo3324

1997/98Juventus Turín3118

1998/99Juventus Turín2813

1999/00Juventus Turín3315

2000/01Juventus Turín2811

2001/02AC Milán2010

2002/03AC Milán

Úspěchy Reprezentační: Účastník MS 1998 ve Francii (čtvrtfinále), účastník ME 2000 v Nizozemsku a Belgii (2. místo), účastník MS 2002 v Japonsku a Koreji (osmifinále), 45 mezistátních zápasů (15 gólů) Klubové: Mistr Itálie (1998), vítěz Italského superpoháru (1997) Individuální: Nejlepší střelec Serie A (1997)
Superpippo a Inzaghino. Kdy se potkají? Možná si vymýšlejí. Ale možná ne. Filippo a Simone Inzaghiové, slavní bratři útočníci, vyprávějí, že se v dětství poprali jen jednou - o míč. Přitom si ani jeden z nich v mládí nemaloval kariéru profesionálního fotbalisty. O tři roky mladší Simone, dnes zvaný Inzaghino (Malý Inzaghi), se chystal na studium na univerzitě. Starší Filippo chtěl počítat peníze. Určitě bych byl účetní. Až v šestnácti se mi fotbal dostal definitivně do krve, vypráví hráč přezdívaný Superpippo. Rodina bydlela v malém městečku San Nicolo, pouhých pět kilometrů od Piacenzy. Bylo jasné, kam budou chlapci jezdit s otcem na fotbal. Dnes už to mají rodiče složitější - přízeň musí dělit mezi milánské AC, kde hraje starší syn, a římské Lazio, působiště mladšího potomka. Nejhorší rozpolcení zažila paní Marina s manželem Giancarlem na jaře roku 2000. Do poslední chvíle se o titul rvalo Simoneho Lazio s Juventusem, kde tehdy hrál Filippo. Mistrovskou korunu nakonec uzmul římský klub. Radši jsme se o tom doma moc nebavili. Naši byli rádi, že scudetto zůstalo v rodině, vybavuje si Inzaghi starší. Bratři se zatím s výjimkou žákovského týmu San Nicolo potkávají pouze jako protivníci. Přitom sní o společném angažmá. Nejblíže k němu byli minulé léto, kdy AC Milán nabízel Laziu velkou výměnu. Za Simoneho měl do Říma odejít nadějný technik Andrea Pirlo. Sám Inzaghi mladší transakci zastavil. Simone se z Říma neodstěhuje, objasňuje hráčův agent Tullio Tinti. Útočník Lazia proto neodešel ani do Udine, do Bergama, či do anglického Tottenhamu. V klubu už se tedy sourozenci zřejmě nesetkají, vždyť ani Filippo nechce ani za nic opustit Milán. Další nabídky odpadly také kvůli Simoneho zdravotním problémům. V poslední době si jich užil do sytosti - měl zlomenou ruku i problémy se zápěstím. Chtěl bych zase zažít sezonu, kdy budu pořád zdravý, souží se. Zatímco bratři čekají na vystoupení ve stejném dresu, mohou si aspoň vyměňovat komplimenty. Jsem Pippův největší fanoušek. Nejde být lepší než on, ale jednou bych se chtěl dostat na jeho úroveň, básní Simone. A co na to Filippo? Je sice mladší, ale přijímám každou radu, kterou mi dá. Bude lepší než já. Má lepší techniku a je dravější. Na hřišti jsou si velmi podobní. A převládá teorie, že by se členové útočného dua měli doplňovat: jeden subtilnější rychlejší technik, druhý rozbíječ, dobrý hlavičkář. Inzaghiové samozřejmě nesouhlasí. Myslím, že spolu bychom byli nejlepší, prohlašuje sedmadvacetiletý Simone. Jak sebejisté. A pro jméno Inzaghi typické.

Raul

15. června 2008 v 13:24 Raul

Raúl

Fotbalista

Datum narození: 27.06. 1977 (30 let) Místo narození: Madrid, Španělsko Znamení: Rak


Raúl González Blanco se narodil 27. června 1977 v Madridu. Svoji hvězdnou kariéru zahájil v týmu San Cristóbal de los Ángeles, ale zakrátko přestoupil do madridského Atlética. Hned v první sezoně mezi žáky třináctiletý Raúl ukázal, že je talentem od Boha. Dokázal nastřílet neuvěřitelných 65 branek.

Zásadní změna v Raúlově kariéře nastala, když se prezident Atlética Jesús Gil rozhodl zrušit juniorské týmy, aby ušetřil peníze. Mladíkovi nezbylo nic jiného, než přejít do "céčka" konkurenčního Realu. Tam ale v prvních sedmi zápasech dal třináct gólů a trenér "A" týmu Jorge Valdano se ho rozhodl otestovat v "Primera Division". Raúl se tak v říjnu 1994 stal nejmladším hráčem, který kdy v lize oblékl dres Realu. Předstihl tak legendárního Emilia Butragueňa a Real se mohl těšit na další megastar.

Do konce sezony 1994/95 nastřílel Raúl v osmadvaceti zápasech devět branek a získal s Realem prvenství v lize. O dva roky si Real titul vychutnával znovu, tentokrát již s Raúlem jako jednou z hlavních hvězd týmu - dal 21 branek.

V sezóně 1997/98 dokázal Real po dlouhých dvaatřiceti letech zvítězit v Lize mistrů. Raúl sám to popisuje jako jeden z nejšťastnějších okamžiků v životě. Na domácí půdě se ale Realu příliš nedařilo, skončil až čtvrtý.

V následující sezóně se Raúl rozjel k velkému výkonu, nastřílel 25 branek a stal se nejlepším střelcem ligy. Ani to však nestačilo a Real skončil druhý za věčným rivalem z Barcelony. I ročník 1999/2000 se mu vydařil, v Lize skóroval sedmnáctkrát a dalších devět branek přidal v Lize mistrů, kterou Real opět vyhrál. Navíc se mu podařilo dát 11 gólů v kvalifikaci na EURO. Zdálo se, že má nakročeno ke Zlatému míči, ale vše pokazil jediný okamžik. Ve čtvrtfinále mistrovství Evropy prohrávalo Španělsko o gól s Francií a Raúl se těsně před koncem hrací doby po faulu postavil na značku pokutového kopu. Jeho střela ale těsně minula levý horní roh Barthezovy branky. Španělsko putovalo domů.

V sezoně 2000/01 se stal raúl s 24 trefami podruhé nejlepším střelcem ligy a dovedl Real k dalšímu titulu. Daleko důležitější však pro Real byla sezona 2001/02, kdy klub slavil sté výročí od založení a netajil se tím, že by rád posbíral tři trofeje. V lize ani v poháru to nevyšlo a tak se funkcionáři radovali alespoň z třetího vítězství v Lize mistrů za pět let. Mistrovství světa 2002 Španělům jako již tradičně nevyšlo a skončili na kopačkách Korejců.

Ročník 2002/03 přinesl Raúlovi již čtvrtý španělský mistrovský titul - v šestadvaceti letech! Raúl přes všechny úspěchy vystupuje jako velmi skromný a příjemný muž, což jeho popularitu mezi Španěly ještě zvyšuje. Po ochodu reprezentačního kapitána Hierra to bude nejspíš právě on, kdo převezme kapitánskou pásku.

Raúl je ženatý, se svou manželkou Mamen má dvA syny - Jorgeho (pojmenovaného po Jorge Valdanovi) a Huga.

Tituly:
4x vítěz španělské ligy 1995, 1997, 2001, 2003
3x vítěz Ligy mistrů 1998, 2000, 2002
2x vítěz Interkontinentálního poháru - 1998, 2002
3x nejlepší útočník podle UEFA 1999, 2000, 200

Michael Balack

14. června 2008 v 11:21 Michael Ballack
02.06. - Přestože to není klasický tvůrce hry, hraje ofenzivního záložníka a na mistrovství Evropy se na něj bude spoléhat jeden z největších favoritů - Německo. Michael Ballack je totiž jakoby zrozen pro velké zápasy.
Nikdy nebyl klasickým tvůrcem, který by se pohyboval všude tam, kde byl míč, a neustálými krátkými přihrávkami nacházel spoluhráče. Přesto si jej do srdce záložní řady vybraly takové kluby, jakými jsou Bayern Mnichov nebo Chelsea FC.
Má totiž spoustu jiných předností. Je jedním z nejlépe střílejících záložníků, během celé kariéry si drží průměr jednoho gólu na tři zápasy. Kromě fantastické střely je totiž také vynikajícím hlavičkářem, a má proto všechny předpoklady, které musí kanonýr mít. Jeho velkou devízou jsou také centry, kterými umí přesně najít spoluhráče i na několik desítek metrů.
V létě minulého roku musel Ballack na slož

Patrick Viera

14. června 2008 v 11:09 Patrick Vieira
Togo-Francie 0:2 na MS 2006.Patrickův gól.Délka:2:27
Chievo-Juventus.Patrickův gól na 1:1.Délka:0:58

Christianu Ronaldu

14. června 2008 v 7:03 Christiano Ronaldu

Christiano Ronaldu

Komentáře


Zinedine Zidane

14. června 2008 v 6:55 Zinedine Zidane

Zinedine Zidane

"Byl jsem dlouho dítě ulice, a kdybych neobjevil kouzlo fotbalu, možná bych skončil jako delikvent," přiznal kdysi redaktorům deníku L´Equipe. Nevyrůstal v blahobytu a svým příběhem potvrzuje starou pravdu, že fotbal je sportem nejchudších kluků. Nemá vzdělání a kromě fotbalu nic neumí. Je samotářský, uzavřený, miluje svou rodinu a nemiluje rozhovory s novináři. Míčová kouzla však ovládá jako málokdo. Proto je mistrem Evropy i světa a také národním hrdinou Francie. Přičemž podle odborníků i fanoušků hraje v jejím dresu vždy lépe než za klub. Při letošním světovém šampionátu oslaví třicáté narozeniny a všeobecně se očekává, že bude jeho mužem číslo jedna. Jako byl kdysi Pelé či Maradona.
FotoZatím největšího úspěchu - titulu mistra světa - dosáhl před čtyřmi lety na šampionátu, jejž pořádala Francie. Její trenér Aimé Jacquet určil na všechna místa sestavy dva rovnocenné hráče - s výjimkou Zidana. On jediný, skvělý stratég a technik, neměl alternaci. S ním se počítalo najisto. Nasadil si svou kamennou tvář seriózního chlapce, ale bylo zjevné, že je pod velkým psychickým tlakem: hned v prvním zápase se slabou JAR zbytečně zakopl míč, uviděl žlutou kartu, ale nevzal si z toho ponaučení. V dalším utkání proti Saúdské Arábii udělal přestupek přímo neomluvitelný: Francie vedla 2:0 a on šlápl na ležícího protihráče. Myslel si naivně, že to rozhodčí neuvidí? Zřejmě ano, leč zmýlil se a byl vyloučen. Kajícně přiznal chybu a příští dva zápasy seděl mezi diváky na tribuně. Týmu citelně chyběl v osmifinále s Paraguayí, které Francie vyhrála až v prodloužení. Kdyby nepostoupila, Zidane by se stal oprávněně terčem kritiky. Následovaly však jeho velké dny s finálovým triumfem 3:0 nad Brazilci. Dal jim dva góly a celá země ho opět vynášela do nebes.
Zůstaňme ale ještě chvíli u dalších excesů tohoto jinak skvělého hráče. Předloni, kdy mu bylo osmadvacet, byl v zápase Ligy mistrů mezi Juventusem a Deportivem La Coruńa vyloučen za faul na Brazilce Emersona. Po odpykání trestu se hned v prvním utkání s Hamburkem nechal vyprovokovat osobním hlídačem Kientzem: čelem ho udeřil podobně jako při wrestlingu. Jde o prvek z arzenálu nejubožejší fotbalové "galérky", jenž je k vidění i na našich hřištích. Hráč má při té zbabělosti ruce u těla, úder provede bleskově, načež se tváří: já nic, já muzikant. Za tohle Zidane nesměl hrát v pěti zápasech Ligy mistrů. Trest vypršel, ale zůstaly otázky. Proč se takto neprojevovali velikáni fotbalu dávné či nedávné minulosti - Pelé, Di Stéfano, Eusebio, Cruyff či Platini? Lze Zidanovy výstřelky částečně vysvětlit tím, že fotbal je dnes silovější i agresívnější a jde v něm o mnohem více peněz než včera? Ale třeba tento vynikající hráč myslí, že sportovní gentlemanství vyšlo z módy? Nebo je chyba v nevyrovnané povaze introvertního génia, jemuž se občas zatemní mozek?
FotoAUTO ZA PRVNÍ GÓL
Jeho rodiče se přistěhovali do Francie z Alžírska, pocházeli z berberského kmene Kabylů a byli muslimské víry. Zinedine Zidane se narodil 23. června 1972 v Marseille jako jejich páté dítě. Vyrůstal v chudinské čtvrti Castellane, jež se netěší moc dobré pověsti. V osmi letech hrál poprvé za žáky týmu US Saint-Henri. Brzy vynikal a přestoupil do klubu Semptemes-les-Vallons. Rodina tušila, že Zinedine, jemuž se říkalo Zizou (vyslov zizu), jí pomůže z bídy. A tak ho otec, noční hlídač v supermarketu, vozil několikrát týdně starým renaultem na tréninky. Když Zinedine vychází školu, objevují se zástupci ligového klubu AS Cannes s nabídkou přestupu. Rodiče souhlasí, ale mají podmínku. "Není mu ještě patnáct, potřebuje nad sebou pevnou ruku, nemůže bydlet v internátě, ale v nějaké seriózní rodině!" trvá na svém matka. Prezident klubu, otec tří dětí, tomu rozumí a Zinedina ubytuje ve vlastní rodině. Talentovaný mladík nastupoval dvě sezóny za dorost a v necelých sedmnácti dostává šanci hrát v prvoligovém mužstvu. "Za první ligový gól dostaneš auto," zní slib šéfa klubu. Jde o průhledný manévr: přinutit více střílet hráče příliš milujícího míč. Povedlo se to hned v příštím zápase s Nantes. Prezident dostál svému slovu a věnoval šťastnému střelci Renaulta Clio; pravda, nebyl úplně nový. Když Cannes spadne do II. ligy, dvacetiletý Zinedine přestoupí do Girondins Bordeaux. O dva roky později, v srpnu 1994, hraje v tomto městě poprvé za Francii. Na trávníku není ani půl hodiny, ale stačí dát dva góly. Domácí remizovali 2:2 v přátelském utkání s Českou republikou. Přitom svěřenci trenéra Dušana Uhrina už vedli 2:0; pro zajímavost - jejich góly vstřelil Tomáš Skuhravý a Daniel Šmejkal.
FotoJUVENTUS SE NEBÁL
Zinedine má postavu spíš veslaře (185 cm/80 kg), ovládá míč oběma nohama, vymýšlí nevídané kličky a báječně fotbalově myslí. Francie v něm záhy má miláčka tribun. Na jaře 1996 nastupuje za Bordeaux v semifinále Poháru UEFA proti pražské Slavii; oba zápasy končí nejtěsnějším vítězstvím Francouzů 1:0. Ve finále Bordeaux nestačí na Bayern Mnichov, ale to nic nemění na tom, že se Zidane stává nejlepším hráčem francouzské ligy, a tudíž ho hned chtějí dva evropské velkokluby - Manchester United a Juventus Turín. Angličanům se však zdá jeho cena vysoká, protože občas přece jen podává kolísavé výkony. Tak se projevil i na mistrovství Evropy v Anglii. Francie tady v semifinále vypadla s Čechy. Zápas skončil 0:0 a naši hráči měli víc štěstí v penaltách. Francouzský fanoušek byl zklamán. Na hlavu Zidana se navíc snesla kritika pro jeho spor se spoluhráčem Yourim Djorkaeffem, jenž mu vyčítal sobectví ve hře. Novináři spekulovali i o tom, že Zidanovu formu poznamenala autohavárie před šampionátem. Došlo k ní na dálnici ve vysoké rychlosti, kdy nebyl připoután, údajně se nezabil díky airbagu, ale zato utrpěl velký šok. Nicméně na šampionátu nezahrál úplně špatně, a tak ho v létě 1996 kupuje Juventus Turín.
FotoSVĚTLA I STÍNY
Fotbal je v Itálii svátost, proto začíná brát svou profesi mnohem vážněji. Hlavně v tréninku kondice, k níž mají talentovaní hráči vlažný vztah. Vedle radosti z titulů mistra italské ligy (1997 a 1998) zažil však i zklamání: Juventus dvakrát prohrál ve finále Ligy mistrů - s Dortmundem (1997) a Realem Madrid (1998). Nejhůře dopadla sezóna 1998-99, na jejímž konci tým klesl až na šesté místo tabulky. Přitom si fanoušci od ní tolik slibovali: Zidane byl přece režisérem hry Francouzů, nových mistrů světa. Opět se potvrdilo, že oblékne-li reprezentační dres své vlasti, je to jiný Zidane. "Byl jsem po mistrovství světa unavený, přejedený fotbalem. Nestačil jsem obnovit síly v letní přípravě, proto hraju špatně a potkávají mě zranění," snažil se objasnit pokles formy. Tohle však fanoušky nezajímalo. "Za devět a půl miliónu marek ročně musíš podávat lepší výkony!" tvrdili. Když dal Zidane za podzimní sezónu jen dva ligové góly, spustili palbu i novináři. Srovnávali ho s Michelem Platinim, slavným Francouzem, jenž v Juventusu před lety hrával. "Když se Platinimu občas nedařilo, byl aspoň zábavný, zatímco Zidane je uzavřený a mlčenlivý," poukazovali na jeho další minusové body.
NENÍ VŮDČÍ TYP
Juventus neuspěl jak v domácí lize, tak ani v Lize mistrů, kde ho v semifinále vyřadil Manchester United. Hráči nehledali příčinu, jak je obvyklé, v sobě, ale v práci trenéra Marcella Lippiho a vyvolali proti němu vzpouru. Jediný, kdo se k ní nepřipojil, byl Zidane, který tohoto trenéra uznával. Proto nechodil na hráčské porady o svržení Lippiho, po tréninku odjížděl domů, až si za takový postoj vysloužil v týmu nálepku zrádce. Když tahle zpráva zazněla ve fotbalových kuloárech, přispěchal s nabídkou k přestupu opět Manchester United. Juventus však o prodeji Zidana nechtěl slyšet. Revolta hráčů skončila očekávaným odvoláním trenéra Lippiho, kterého vystřídal Carlo Ancelotti, nedávno vynikající hráč. Ten začal budovat nové mužstvo, jehož hlav ní postavou měl být Zidane. "Je to geniální hráč, ale není vůdčí typ, neumí spoluhráče strhnout. On září, když se daří celému týmu. Takový se už narodil, s tím se nedá nic dělat," konstatoval nový trenér. Zidane od něj dostával i obranné úkoly, díky tomu získával více míčů a měl i větší tvůrčí prostor. S Ancelottim mířil Juventus v roce 2000 k titulu, ale v posledním ligovém kole nečekaně klopýtl v Perugii a o prvenství přišel. Podle fanoušků a tisku měl na tom největší vinu opět Zidane. Jinak ho však viděla Evropa. Na červnovém šampionátu v Belgii a Nizozemsku dovedl Francii ke zlatu a evropský tisk v něm viděl muže číslo jedna."Byl duší svého mužstva, přichází k vrcholu svého umění," napsal španělský deník AS. V Itálii však zpívali stále stejný hit: za klub nic moc, za Francii hraje jako Bůh. Když v podobném duchu probíhala další sezóna, Zidanovi jako by náhle došla trpělivost a v létě 2001 přestoupil do Realu Madrid.
FotoNEJRADĚJI DOMA
V soukromí je málomluvný a spíš domácký typ. Přitom zcela opačného ražení je jeho velmi společenská manželka Véronique, jež nezapře svůj katalánský původ. Poznal ji coby mladík na začátku své kariéry v Cannes."Mám rád životosprávu a řád, neponocuju, vstanu obvykle v půl osmé, posnídám s rodinou, sedmiletého syna Enza vezu do školy, pak se věnuji čtyřletému Lucasovi a také nutnému papírování. Když máme dva tréninky denně, zpravidla v úterý a ve středu, nevidím ženu a děti celý den. To mi hodně vadí," líčí Zidane novinářům svůj nepříliš pestrý život. Když loni v listopadu hrál Real Madrid v Praze se Spartou, bylo znát, že španělštinu příliš neovládá a raději mluví francouzsky: "Mým koníčkem je tenis, hraju ho hlavně o dovolené. Pokud mi to čas dovolí, jsem rád hostem French Open na dvorcích Rolanda Garrose. Nejlíp je mi však doma při hrách se syny." Přijde-li řeč na to, že v Juventusu užíval kreatin, látku pro růst svalů, nezapírá to. Říká, že není zakázaná, ale dodává, že dneska si v kabině Realu nebere pro jistotu ani vitamíny.
Španělský tisk si ho na rozdíl od italského váží. Pokud se objevují v novinách jeho karikatury, je na nich jako profesor fotbalu. Nikde zatím nepadly narážky na jeho zvláštní pleš. Což je zajímavé, protože například z Johana Cruyffa, hráče a trenéra Barcelony, si karikaturisté mocně utahovali pro jeho hubenost a holandský internacionál tím velmi trpěl. Z mimofotbalových Zidanových aktivit novináři oceňují jeho ostrý postoj proti politice rasisty Le Pena. Pokud jde o Zidanovo "papírování", je tím zřejmě míněna administrativa kolem finančních příjmů. Jsou totiž nemalé. Například za poslední rok svého působení v Juventusu si vydělal jen za reklamu v přepočtu téměř 290 miliónů korun. Tady mu podle německého Kicker Magazinu patřilo jasně první místo mezi světovými fotbalovými hvězdami, s velkým náskokem před Ronaldem, Beckhamem a Vierim.
DALŠÍ SYN I TITUL?
Real Madrid, jeden z nejslavnějších světových klubů, zaplatil vloni Juventusu za Zidanův přestup rekordní částku: přes šedesát šest miliónů dolarů. Lepší důkaz o děsivém roztáčení inflační spirály ve fotbalovém byznysu neexistuje."Světový rekord" představuje i nynější Zidanův roční příjem 12 240 000 dolarů, pochopitelně před zdaněním. A protože jen o něco méně berou desítky dalších hvězd v Itálii, Španělsku či Anglii, nedivme se představitelům Evropské fotbalové unie (UEFA), že chtějí zavést platové stropy. "Příjmy z prodeje televizních práva reklamy neporostou věčně. Snadno by mohlo dojít ke krachu řady klubů," varují. Fanoušky Realu však tohle nezajímá, svým idolům jejich pohádkové zisky přejí. A obzvlášť Zidanovi po jeho nádherných gólech a obrovském podílu na prvenství v letošní Lize mistrů. Z hráče, jemuž se před dvěma týdny narodil třetí syn (jmenuje se Theo), vyzařovala před odletem na mistrovství světa nebývalá pohoda. Proto mohl na otázku, jaký má před sebou cíl, odpovědět: "Znovu získat v dresu Francie titul mistra světa!" Nebude to sice snadné, ale mohlo by se mu to podařit.

Pavel Nedvěd

13. června 2008 v 22:34 Pavel Nedvěd

Pavel Nedvěd

Fotbalista

Datum narození: 30.08. 1972 (35 let) Místo narození: Cheb, Česká republika Znamení: Panna



Životopis:
Pavel Nedvěd se narodil 30. srpna 1972 v Chebu. Dětství strávil v blízké vesnici Skalná, juniorský fotbal okusil ve Škodě Plzeň pod vedením kouče Josefa Žaloudka. Ještě dnes kapitán české reprezentace tvrdí, že lepšího trenéra v životě nepoznal.

Už když v roce 1991 odchází na vojnu do týmu Dukla Praha, projevuje o jeho služby zájem vedení sousední Sparty. Navzdory strachu otce Václava, "aby se mu syn ve velkém městě nezkazil," obléká v sezóně 1992/3 poprvé rudý dres a podílí se na ligových triumfech v letech 1992-5. Zpočátku jej trenéři staví na hrot útoku, postupně se však Nedvěd vypracuje v elitního záložníka české ligy.

Své kvality začíná potvrzovat i v reprezentaci, kterou vede Dušan Uhrin. Blíží se mistrovství Evropy v Anglii a tehdy čtyřiadvacetiletý fotbalista již má pevné místo v sestavě národního týmu. Ještě před odletem na Britské ostrovy vsítí za Spartu čtrnáct branek ve 30 ligových zápasech a stává se nejúspěšnějším střelcem ligy. Skvělou sezónu zakončuje triumfem na šampionátu, kde spolu se spoluhráči získává stříbrné medaile.

Díky brance, kterou na šampionátu vystavil stop Italům, se jeho jméno začíná skloňovat i na Apeninském poloostrově. Největší zájem o jeho služby projevují římské Lazio, které vede "angelo boemo" (Andělský Čech) Zdeněk Zeman, a také nizozemský PSV Eindhoven.

Vítězství v souboji o českého mladíka může nakonec slavit Lazio, jehož bleděmodrý dres Nedvěd obléká již v létě. První italská slůvka se učí tzv. "lístkovou metodou" (na kouscích papíru jsou napsány italské výrazy), kterou praktikuje jeho velký kamarád a synovec trenéra Zemana Zdeněk Šesták.

V Laziu stráví Nedvěd celkem pět sezón, během nichž si získává respekt a sympatie fanoušků i odborníků. Spoluhráči v Laziu jej přezdívají "Duracell" pro nevyčerpatelnou fyzickou kondici, další přezdívku "Canon" je odvozeno od dělových ran, jimiž ničí naděje soupeřů na dobrý výsledek. Nedvěd vítězí v anketě Nejlepší cizinec Serie A, týmu pomáhá k celé řadě triumfů: mistrovský titul (Scudetto) v roce 1998, vítězství v Coppa Italia v letech 1997-8, třikrát zisk italského Superpoháru (1998-2000).

Stává se také historicky posledním střelcem zaniklého Poháru vítězů pohárů, když ve finále 1999 volejem rozhoduje o finálovém vítězství nad španělskou Mallorkou. Jeho úspěchy na mezinárodní scéně oceňuje tuzemská novinářská obec tím, že jej v letech 1998, 2000 a 2001 vyhlašuje nejlepším fotbalistou České republiky.

Po nepříliš vydařeném vystoupení na EURO 2000 končí s reprezentační kariérou dlouholetý kapitán Jiří Němec. Trenér Jozef Chovanec řeší těžký úkol, koho pověřit vedením týmu, složeného z výborných individualit, ovšem postrádajícího skutečného vůdce. Volba nakonec padne na Nedvěda, který si vzdory počátečním nezdarům (výbuchy hněvu na trávníku či rozhodnutí nemluvit s novináři před barážovým utkáním s Belgií) tuto funkci udrží.

Ohromné zklamání z nevydařené kvalifikace překonává Nedvěd již brzy v novém týmu. V létě 2002 přestupuje za 40 miliónů dolarů do Juventusu Turín, čímž se stává nejdražším českým fotbalistou v historii. Na svůj velký přestup čekal dlouho, vždyť předtím odmítl nabídky Atlétika Madrid, Manchesteru United... Čas ovšem ukáže, že se rozhodl správně. Také v jedenáctce trenéra Lippiho se totiž stává ústřední postavou, od níž se odvíjí výkon celého týmu. Loni pomohl "Staré dámě" k zisku Scudetta, v té letošní má na svém kontě již osm branek.

Pavel Nedvěd je ženatý, s manželkou Ivanou má dceru Ivanu a syna Pavla.

Ve zkratce: Přezdívky: Méďa, Duracell, Canon
Výška: 177 cm
Váha: 70 kg

Kariéra:
?-1991 - Škoda Plzeň
1991-2 - Dukla Praha
1992-6 - Sparta Praha
1996-2001 - Lazio Řím
2001-? - Juventus Turín

Individuální úspěchy:
Fotbalista roku - 1998, 2000-1
Nejlepší ligový střelec - 1996
Nejlepší cizinec Serie A - 1997

Kolektivní úspěchy:
Ligový titul - 1992-6
Ligový pohár - 1996
Scudetto - 1998 (Lazio), 2002 (Juventus)
Coppa Italia - 1997-8
Italský superpohár - 1998-2000
Vicemistr Evropy - 1996

Rio Ferdinand

13. června 2008 v 22:24 Rio Ferdinand

Rio Ferdinand

Rio Ferdinand se narodil 7.11.1978 v anglickém Peckhamu.
Rio je řízný a urostlý bek přes kterého se jen tak někdo nedostane. V současnosti hraje v Manchesteru United, který se bez něj už snad ani neobejde. Podobně jako pro "Reds" je také důležitým článkém reprezentační obrany, kde tvoří úspěšné duo s Johnem Terrym. Jeho styl života připomíná Davida Beckhama. Dříve nesměl chybět na žádném z velkých večírků. Býval často v novinách kvůli svým skandálům, ale v poslední době se hodně změnil. Dokonce si našel novou zábavu - finguje únosy známých fotbalistů. Nedávno se obětí jeho žertíku staly děti právě Beckhama. Jindy nachytal už také třeba Petera Crouche a další. Další oblíbenou činnosti je střídání účesu. Většinou nosí účes takzvaný "melounek", ale také nosívá affro nebo bývá úplně dohola. Ted si připomeňme jak začínal svoji kariéru.
Svoji fotbalovou kariéru odstartoval v londýnském týmuBloomfields, kde hrával na pozici útočníka. Od svých dvanácti let už válel za další juniorský tým Elthan Town. Zde už hrál spíše záložníka nebo obránce. Později si ho vyhlídli skauti West Hamu United, ale nebyli jediní, kdo měl o Ria zájem. Dále se o něj zajímaly týmy jako Chelsea, Norwich, Charlton atd. V sedmnácti letech dostal od WHU první profesionální smlouvu. Trenér Redknapp mu dával hodně příležitostí a tak Rio nemusel ani dlouho čekat na svůj první gól.
Koncem roku 2000 byl prodán za 19 miliónů liber do Leedsu united. Tehdy to byla rekordní suma za přestup hráče. V Leedsu prožil skvělé období a stal se z něj top obránce. Odměnou za skvělé výkony byla pozvánka na mistrovství světa v Koreji a Japonsku. Ferdinand tehdy tvořil stoperskou dvojici společně se Solem Campbellem a Angličané to dotáhli až do čtvrtfinále, kde narazili na lepší Brazilce. Po turnaji byl velký zájem o Ria a nakonec ho Získal Manchester united za sumu, která dodnes za obránce nebyla překonána. Ta suma činí 30 milionů liber.
Jeho nástup na Old Trafford byl neuvěřitelný. Ihned se stal hvězdou týmu a první sezónu vyhrál Premier league. Na podzim roku 2003 se stalo něco s čím nikdo nepočítal. Rio se nedostavil na antidopingový test a kvůli tomu si nemohl zahrát 8 měsíců. Když se v září 2004 vrátil neměl problém se začlenit do základní jedenáctky. Vrátil se také do reprezentace.
V létě 2005 podepsal novou smlouvu až do roku 2009 díky které se stal jedním z nejlépe placených hráčů vůbec. Začátek sezóny 2005/06 se mu vůbec nepovedl a býval často kritizován v médiích za špatné výkony, ale nebyl by to Rio Ferdinand, kdyby se k dobrým výkonům do konce sezóny nevrátil. Letošní sezóna se Manchesteru vyvedla, kromě zisku titulu v Premier League dokráčel tým Alexe Fergusona až do semifinále Ligy mistrů, kde už určitě víte vypadl po špatném výkonu na San Siru, odkud si odvezl porážku 3:0.

Cristian Chivu

13. června 2008 v 22:23 Cristian Chivu
Jméno:

Cristian

Přijmení:

Chivu

Přezdívka:-
Národnost: Rumunsko
Datum narození:26.10.1980
Věk:27 let
Výška:183 cm
Váha:74 kg

Alessandro Nesta

13. června 2008 v 22:22 Alessandro Nesta

sta

//<![CDATA[ var bbpath='2680/1/1/29',bbxl=1,bbifr=0,bbac=1; var bbk_color_link="green"; var bbk_color_bg2="silver"; var bbk_title = "<div style='color:#006600; font-weight: bold;'>DOPORUČUJEME<\/div>"; var bbk_color_link="green"; //]]>

Alessandro Nesta

fotbalista

Datum narození: 19.03. 1976 (32 let) Místo narození: Řím, Itálie Znamení: Ryby

Fanklub Alessandro Nesta: (4 fanoušci) anfield marky94 gardak96 alenka7 Další fanoušci > Chci se stát fanouškem


Videoklipy [přidej první videoklip]
Zatím nikdo videoklip nepřidal, přidej ho jako první.
Životopis: [doplň životopis Alessandro Nesta]
Milánská defenziva se vždycky mohla pyšnit skvělými středními obránci, ať už to byli legendy Baresi, Cesare Maldini a nebo současný kapitán Paolo Maldini. Vedení klubu ale potřebovalo najít kvalitní náhradu za stárnoucího stopera a volba padla na mladého a talentovaného Itala Alessandra Nestu.

Římský mladík už od útlého věku toužil ve fotbale hodně dosáhnout a už od prvních zápasů, kdy hrál za místní klub Cinecitta ostatní spoluhráče převyšoval prakticky ve všech dovednostech. AS Řím již dříve objevil v tomto celku několik nadějí a tak teď sáhl i po mladém Sandrovi a učinili mu nabídku. Otec malého Alessandra ale celý život fandil Laziu, a tak se na nabídku rivala netvářil nikterak nadšeně a nakonec nabídku za svého syna odmítnul. Ten na něj byl velice naštvaný, protože sám moc chtěl hrát za nejlepší mládežnický celek v Římě. Netrvalo dlouho a otec poslal Sandra na nábor talentů Lazia, kde Nesta opět jasně ukázal svou kvalitu a nezměrný talent. Na nabídku smlouvy od Lazia již otec nic nenamítal a tak udělal mladý obránce další krok k zářivé kariéře. Společně s kamarádem Marcem di Vaiem byli ve své kategorii jasně nejlepší, byl ve čtrnácti letech povolán do reprezentace patnáctiletých a mohl naplno trénovat s A týmem Lazia.

Pod vedením Mimma Cassa se Primavera Lazia dostala až do finále celoitalské soutěže, kde ale prohrála s týmem Atalanty Bergamo. Ale tento úspěch otevřel mladému Nestovi cestu do prvního týmu už natrvalo. Brzy začal potvrzovat pověst, která ho předcházela a vypracovával se v jednoho z nejlepších obránců své kategorie. Vše ale mohla zkomplikovat velice nepříjemná událost. Na jednom z tréninků ho totiž sestřelil Paul Gascoigne hrubým a nadto úplně nesmyslným zákrokem. Pro Nestu tak sezona skončila předčasně. Naštěstí se ze všeho brzy oklepal a pod vedením nového trenéra Zdeňka Zemana mohl brzy dobývat fotbalovou Itálii. Nejlepší chvíle Nestovy kariéry v Laziu se pojí k období 1998-2000, kdy jako kapitán Římského celku získal poslední Pohár vítězů pohárů, dále druhý titul v historii klubu, vyhrál Italský pohár a Evropský a Italský Superpohár. Neutuchající finanční krize ale přinutila Lazio k prodeji stále ještě velmi mladého obránce a nabídek bylo opravdu hodně.

Jednu dobu vše nasvědčovalo odchodu do Manchesteru United, ale jediný nepodařený zápas ukončil veškeré spekulace o přestupu do Anglie a Reds nakonec sáhli po Rio Ferdinandovi. Dalším velkoklubem, který měl na Nestu políčeno byl AC Milan, ale stále se nevědělo, zda na San Siro přijde on, nebo jeho blízký kamarád a spoluhráč z reprezentace Fabio Cannavaro. Nakonec se AC rozhodlo pro mladšího Nestu a dodnes nemusí svého kroku litovat. Spolu s Paolem Maldinim vytvořili nejlepší stoperské duo v Itálii a dovedli rossoneri k mnohým titulům. Vítězství v Lize mistrů nad Juventusem je jen jedním z nich, ale přesto na něj Alessandro rád vzpomíná. V penaltovém rozstřelu totiž naprosto chladnokrevně prostřelil Gianluigiho Buffona, který je mnohými považován za nejlepšího brankáře na světě. Tento triumf znamená pro Sandra hodně, ale jistě není posledním. Rossoneri pod vedením Italské hvězdy mohou směle pomýšlet na nejvyšší stupně fotbalové slávy.

Roberto Carlos

13. června 2008 v 22:20 Roberto Carlos
Roberto Carlos
Obránce malé postavy, ovšem velkých výkonů. Jeho jméno si snadno spojíme s klubem, jehož barvy obléká. Není to kdovíjaký obyčejný tým, je to slavný Real Madrid. A co je zajímavé, Roberto Carlos v něm působí již osmou sezónu. Za ty roky se stal nepostradatelným článkem mužstva, který má levou stranu obrany doslova předplacenou.
" alt="Roberto Carlos" />
Málokterý současný světový fotbalista se může pyšnit tak rozsáhlou sbírkou titulů, jakou vlastní nejznámější brazilský obránce Roberto Carlos. Za svou kariéru poznal pocit, jaké to je vyhrát brazilskou ligu, španělskou nejvyšší soutěž nebo slavnou Ligu mistrů. Kromě toho má doma stříbrnou medaili z olympijských her v Atlantě 1996 a dvě medaile z mistrovství světa - ve Francii 1998 to bylo sice "jen" stříbro, o čtyři roky později však už byl členem brazilského reprezentačního týmu, který se stal popáté v historii mistrem světa.
Obránce malé postavy, ovšem velkých výkonů. Jeho jméno si snadno spojíme s klubem, jehož barvy obléká. Není to kdovíjaký obyčejný tým, je to slavný Real Madrid. A co je zajímavé, Roberto Carlos v něm působí již osmou sezónu. Za ty roky se stal nepostradatelným článkem mužstva, který má levou stranu obrany doslova předplacenou.

Sol Compbeel

13. června 2008 v 22:19
Sol Campbell
narozen:18.09.1974
občanství:Anglie
výška:188 cm
váha:91 kg
odehráno v reprezentaci:69
vstřeleno v reprezentaci:1
odehráno v lize:0
vstřeleno v lize:0
odehráno v sezoně:0
vstřeleno v sezoně:0

Charakteristika

Odchovanec Tottenhamu, v klubu se stal i kapitánem a legendou, ale po skončení smlouvy v roce 2001 odešel do Arsenalu. Hrál už na šampionátu v roce 1996. Komplexní stoper, rychlý, důrazný, výborný ve hře hlavou.

Jaap Stam

13. června 2008 v 22:18 Jaap Stam
Jackob Stam (*17. července 1972 Kampen, Nizozemsko) je nizozemský fotbalový obránce hájící barvy Ajaxu Amsterdam, který je fotbalovým fanouškům znám pod jménem Jaap Stam.
Kariéra
Stam začal svou fotbalovou kariéru v amatérském klubu DOS Kampen. V roce 1992 zažil svůj profesionální debut v dresu FC Zwolle. Průlom v kariéře nastal v sezóně, kdy hrál za Willem II Tilburg. Šokující vítězství 1:0 nad Ajaxem zařídilo stěhování Jaapa Stama do PSV.O dva a půl roku později se stal Stam nejdražším holandským hráčem a obráncem v historii. Tehdy za něj Manchester United zaplatil 10,5 milionů liber. Během tří let, kdy Stam v Manchesteru působil, vyhrál anglickou ligu, FA Cup a pohár UEFA.Během sezóny 2001/02 byl Stam kontroverzně prodán do Lazia Řím za 16,5 milionu liber. Údajně byl prodán kvůli výrokům ve své knize na hlavu trenéra Manchesteru United Alexe Fergusona.Během působení v Laziu byl usvědčen z používání dopingu, konkrétně z užívání nandrolonu a dostal od dopingové komise pětiměsíční zákaz, který mu byl po odvolání zkrácen na čtyři měsíce.30. ledna 2006 oznámil, že se hodlá vrátit do Nizozemska a hrát tamější ligu Eredivisii. Dvouletou smlouvu podepsal v Ajaxu. Pro mnohé to bylo překvapivé rozhodnutí, jelikož se čekalo, že se vrátí do některého ze svých někdejších klubů PSV nebo SC Heerenveen.
Reprezentace
Svůj debut v dresu nizozemské fotbalové reprezentace měl Jaap Stam 24. dubna 1996. Nakonec za reprezentaci odehrál 67 utkání a vstřelil 3 góly. Do podvědomí fanoušků se dostal v národním dresu hlavně fakt, že v důležitých zápasech Jaap Stam nikdy neproměnil penaltu. Ani na mistrovství světa v roce 1998 a Euru 2000.Reprezentační kariéru ukončil po Euru 2004 v Portugalsku s tím, že se chce věnovat své rodině a klubové kariéře.

Roberto Ayala

13. června 2008 v 22:15
Když se před televizí nebo nad zpěněnými sklenicemi piva rozhoří debata na téma "nejlepší obránce světového fotbalu",často padá jméno Roberto Ayala-rychlý,technicky vybavený a současně nekompromisní obránce. Kariéru odstartoval roku 1991 v barvách Ferro Carril Oeste, klubu z Buenos Aires, zde vstřelil svůj první gól a podával velice kvalitní výkony. Odehrál tu 72 utkání. Po několika sezonách ho přetáhl místní gigant River Plate. V tomto klubu vyhrál dvakrát po sobě argentinskou ligu, to už o něm věděla celá Evropa. V roce 1995 se s ním dohodla Neapol, klub italské Serie A. Na jihu Itálie prožil tři skvělé sezony a odehrál zde 87 zápasů a vstřelil jediný gól, tou dobou už byl naplno zabydlený v národním týmu Argentiny, kde debutoval v roce 1994 ve věku 21 let. Jeho cesta pokračovala v Itálii směrem na sever, tentokrát do AC Milán, zde se mu ale dařilo o dost hůř. Ale nebyla to jeho vina. AC tou dobou hledalo svou tvář a prosadit se v klubu, od něhož se tolik čeká, není vůbec jednoduché. Suma sumárum tu za dvě sezony odehrál jen 24 utkání. Přestup do Valencie mu vrátil chuť do fotbalu a Ayala se stal pro Valencii hotovým darem z nebes. V dresu Španělského klubu předvádí dokonalou obrannou hru v celé její kráse, Valencii tím pomohl k cenným úspěchům ve španělské lize, Poháru UEFA a v neposlední řadě také Lize Mistrů, momentálně má na svém kontě 135 zápasů a 4 g ól y.

ObrazekZa Argentinu kde se roku 1973 narodil, nastoupil v roce 1996 na letní olympiádě v Atlante a získal stříbrnou medaili. Hrál i na MS v roce 1998 ve Francii, ale na dalším šampionátu v roce 2002 chyběl kvůli zranění které si přivodil na poslední chvíli. Roberto Ayala se potom stal nejstarším hráčem Argentiny, který vyhrál olympiádu v roce 2004 v Athénách. Na Mistrovství světa 2006 v Německu odehrál za Argentinu 5 zápasů vstřelil jeden gol hlavou v e čtvrtfinálovém zápase s Němci, byla to jeho svou sedmá reprezentační branka. Jenže poté v penaltovém rozstřelu nepřekonal Jense Lehmanna a přispěl tak k vyřazení svého týmu. Momentálně má na svém kontě úctyhodných 105 reprezentačních utkání. Roberto Fabián Ayala má minimum slabin, najdou-li se vůbec nějaké. Napadá přesně a bez faulů, hraje výborně pozičně, má rychlé nohy. Pro tohle všechno je vděčným námětem přestupových spekulací. Tím spíše že letos v srpnu rozzlobil vedení Valencie tím, že klub kritizoval skrze média. Roberto dokonce prohlásil, že chce odejít kvůli vedení klubu, neboť mu nenabídlo slíbené prodloužení smlouvy (resp. ne tak dobré finanční podmínky, jaké mu přislíbil prezident Soler). Naštěstí klub informoval po týdenních dohadováních že rozpory jsou vyřešeny a Ayala zůstane minimálně do konce sezóny, kdy mu vyprší smlouva. Případné prodloužení se bude znovu řešit během sezóny. Zájem o něj údajně měly Real Madrid a Villarreal, jednalo se i o výměně s Manchesterem United, Roberto Ayala + 25 mil. Eur za C.Ronalda ale kluby se nedohodly. Uvidíme jak si argentinský obránce povede v průběhu sezony, ztracenou důvěru klubu bude získávat velmi těžko, ale on na to má. Tuto sezonu začína Roberto od nuly ale bude opět skvělý, na to si můžete vsadit.

Francesco Toldo

13. června 2008 v 22:15 Francesco Toldo
24/02/05 - Hned tři obránci ze čtyř dostali ve středečním zápase osmifinále Ligy mistrů žlutou kartu. Dva z nich za to čeká distanc. Mancini tak bude muset řešit nepříjemnou situaci. Ivan Cordoba a Giuseppe Favalli si odvetu v Miláně nezahrají.

FC Porto - Inter 1:1

Trenér Mancini po zápase prohlásil, že je zklamaný. Hráli jsme dobře, ale nevyhráli." To byla také podle něj jediná vada na zápase. "Po té, co jsme se dostali do vedení, jsem měli dost šancí z brejku. I v druhé půli jsme měli slušné šance. Hlavní je, že máme dobrý výsledek do odvety. Adriano? Je stále lepší a lepší, za chvíli bude ve své optimální formě." Cristiano Zanetti si také myslí, že Inter měl vyhrát. "Měli jsme větší šance."

"Zase jsme nezvládli dobře rozjetý zápas," stěžoval si kapitán Javier Zanetti. "Důležitá věc je, že jsme hráli dobře a měli šance. Musíme být víc agresivní u jejich brány. A hlavně nesmíme zahazovat šance, zvláště ne, když hrajeme venku." Verón byl s výsledkem spokojený: "Proti takovému týmu není remíza špatná. Oni vlastně neměli jedinou vyloženou šanci, gól nám dali z divné situace. Toldo? Každý z nás může chybovat. Měli bychom zlepšit způsob hry, když vedeme. Hlavně potřebujeme přidat pojišťovací gól."


Francesco Toldo chyboval jen jednou. V 61.minutě podběhl centr, z čehož pramenil vyrovnávající gól. "Souhlasím, že to byla moje chyba. Nic se ale nemá přehánět. Když dostanu gól, tak nikdy za to nemůže jen jedna osoba. Je tam spousta jiných faktorů. To samé platí i o střelcích, když se v šanci netrefí. I z toho důvodu máme tolik remíz, kdybychom vždy přidali další branku..."





Hledej článek...
Předchozí článek:22/02/05 - Na Inter čeká vítěz Ligy mistrů - FC Porto
Další článek:25/02/05 - Adriano bude asi v derby na lavičce
Počet přečtení:47

Mickael Landreau

13. června 2008 v 22:13 Mickael Landreau
Jméno:

Mickaël

Přijmení:

Landreau

Přezdívka:-
Národnost: Francie
Datum narození:14.5.1979
Věk:29 let
Výška:184 cm
Váha:85 kg
Předchozí kluby:FC Nantes Atlantique

Oliver Kahn

13. června 2008 v 22:12 Oliver Kahn
ŽIVOTOPIS:
Jméno: Oliver Kahn
Narozen: 15.6.1969 v Karlsruhe, Německo
Výška: 188 cm
Váha: 88 kg
Oliver Kahn se narodil 15.6. 1969 v Karlsruher. Jeho otec Rolf Kahn, bývalý hráč Karlsruher SC se oběma svými syny pišnil. Alex to dotáhl do 1. mužstva jako záložník, a což teprve mladší Oli. Jen se podívejte. Oliver se skutečně činil na tréninku i v čínkárně aby se vyrovnal svým idolům Maierovi a Schumacherovi. Na podzim 1987 vedení klubu Karlsruher rozhodlo, že si mladíka vyzkouší, dostal 4 góly od Kolína a zdálo se, že je po nadějích. Jenže Kahn dřel a věřil.....
Po třech letech dřiny se z něj stala jednička. A Karlsruher stoupal v Bundeslize výše a výše. V sezoně 1993/94 se z výtečným Kahnem v bráně dostal až do semifinále Poháru UEFA. A bylo jasně, že v Karlsruher dlouho nezůstane. Bylo jen otázkou času než ho uloví nějaký velkoklub. A tím týmem byl Bayern Mnichov.
Během 10 let v brance Bayernu si Oli vybudoval ohromnou pozici, kterou neztrácí ani v době kdy se mu příliš nedaří. Jak na běžícím pásu zbírá prestižní ocenění. Svého prvního velkého úspěchu s Bayernem se dočkal v roce 1996 po dvojnásobném vítězství nad Bordeaux vefinále Poháru UEFA. O tři roky později nevymizí z paměti jeho gesta zmaru a nemohoucnosti po finále Ligy Mistrů s Mancheterem United., kdy Bayern ztratil v posledních 2 minutách vedení 1:0 a prohrál 1:2. Napřesrok si o to více vychutnal pocit vítěze Ligy Mistrů 2001, vždyť o zisk trofeje se postaral právě on, když vychytal 3 penaltové pokusy.
První start v národním dresu si připsal roku 1995 ve Švýcarsku. Úlohu jedničky, ale převzal až na ME 2000 v Belgii a Nizozemsku. S Rumunskem a Anglií tým podržel, ošklivě však vyhořel s Portugalskem, hattrick Conceicaa by nejraději úplně vymazal z paměti. Smíšené pocity si odnášel z MS 2002 na Dálném východě. V šesti zápasech dostal jediný gól od Irů, průměrně hrajícím Němcům právě on zajistil postup až do finále. Ale jeho chyba v boji o titul rozhodla o výhře Brazilců. Na ME 2004 v Portugalsku pak německému golmanovi notně znechutili život Heinz s Barošem a Němci pakovali po základní skupině.
Na MS 2006 doma v Německu odchytal jediný zápas, a to zápas o třetí místo s Portugalskem, který skončil pro Němce vítězstvím 3:1. Hned po tomto utkání oznámil Kahn konec svojí reprezentační kariéry. SBayernem získal již 7 titulů, ten poslední v roce 2006. Vypadá to, že Oliverovi nejlepší roky jsou již ta tam, ale i tak je stále řazen mezi nej brankáře světa, jen škoda častých a zbytečných chyb.
Stříbrný z MS 2002 a bronzový z MS 2006, mistr Evropy 1996, vítěz Ligy Mistrů a Poháru UEFA, fotbalista německa, několikrát brankář světa, 7x vítěz Německé ligy a nejlepší hráč a brankář MS 2002 to je OLIVER KAHN.

Iker Casillas

13. června 2008 v 22:10

Iker Casillas-Životopis

19.3.2007 15:59 | Paťa | Iker Casillas
Před světovým šampionátem 2002 v Koreji a Japonsku byl téměř pro většinu fotbalových fanoušků neznámý, protože vzhledem ke svému věku většinu zápasů proseděl na lavičce jako nahradník, ale pro asijské mistrovství světa se stal brankářskou jedničkou díky nehodě tehdejší jedničky Canizarese s lahvičkou toaletní vody, která mu spadla tesně přes šampionátem na nohu a pořazala mu ji. Casillas se stal příjemným překvapením a především díky jeho výkonům v zápasech proti Irsku a Koreji si získal místo reprezentační brankářské jedničky pro další léta.
Celý fotbalový život zasvětil svému rodnému městu a v osmi letech začal navštěvovat mládežnickou akademii Realu Madrid. Byl součástí španělského týmu, který vyhrál UEFA-CAF Meridian Cup a FIFA World Youth Championship v roce 1999. Zlomový moment kariéry pro něj byla sezona 1999/2000, kdy nahradil v brance Realu zraněného Bodo Illgnera a pomohl k triumfu v Champions League, když ve španělském finále porazil Real Valencii 3:0 díky brankám Raúla, Fernanda Morientese a Steva McManamana.
Poté se ale do branky Realu dostal César Sánchez, ale postupnou ztrátou formy musel post jedničky přenechat mladému Ikerovi. Ten se tak podílel v sezoně 2002/2003 na cestě Realu do finále Ligy mistrů, kde úspěšně zdolal Bayer Leverkusen 2:1, když rozhodující branku vstřelil památným volejem Zinedine Zidane. V té sezoně Casillas nastoupil k 15 utkáním Champions League a 38 utkáním v Primera Division, kdy Real získal mistrovský titul.

MIroslav Close

13. června 2008 v 22:10 Miroslav Klose

Jméno : Miroslav Klose

Narozen:9.června 1978 v Opolí,Polsko
Národnost:německá
Výška : 182 cm
Váha : 78 kg
Klub : Bayern Mnichov
Post : útočník
Číslo dresu : 11 (reprezentace i klub)
Bývalý klub: Kaiserslautern,Werder Brémy

Miroslav Klose - životopis

Zrovna v sezoně mistrovství světa ve vlastní zemi se Miroslav Klose dostal do životní formy. Se šestnácti góly a čtyřmi přihrávkami kraloval brémský útočník podzimní části Bundesligy, ani těžké zranění obličeje ho nedokázalo zastavit. Se svou suverenitou je největší nadějí Werderu v tažení za mistrovským titulem a zároveň celého Německa před světovým šampionátem.
Jeho obchodní značkou je salto vpřed. Pokaždé když se trefí, vystřelí Miroslav Klose svoje vytáhlé tělo a ve vzduchu ho otočí o 360 stupňů. "Vždycky jsem mu to zakazoval," vzpomíná jeho bývalý trenér v 1. FC Kaiserslautern Eric Gerets. "Je to příliš nebezpečné kvůli zranění."Přesto Klose skáče pořád. A v posledních měsících ukazoval svoje akrobatické číslo obzvlášť často.Müllerův nástupceHvězdný útočník se totiž v prvních šestnácti kolech Bundesligy trefil šestnáctkrát, k tomu přidal tři zásahy v Lize mistrů a dva v Německém poháru. Od přestupu do Werderu Brémy v roce 2004 postupně zlepšuje svou výkonnost - a proto se v závodě o Zlatou kopačku pro nejlepšího ligového kanonýra v Evropě po podzimu řadil mezi nejlepší tři.Klose to dokázal, přestože se na hřiště postavil pouze ve třinácti podzimních zápasech. Je to vlastně skoro rekord. Pouze nejlepší německý útočník všech dob a evropský Fotbalista roku 1970 Gerd Müller se dostal na ještě obdivuhodnější metu - v sezoně 1968/69 zaznamenal rovných dvacet gólů v šestnácti zápasech.Právě tenhle Müller, legenda německé reprezentace i Bayernu Mnichov, považuje brémské tykadlo za svého právoplatného nástupce. "Klose je v současnosti jediným německým útočníkem, který patří k mezinárodní třídě," prohlásil zarostlý internacionál krátce po svých šedesátinách. Dokonce dodal, že Klose může překonat i jeho »Věčný rekord«: "Věřím, že může dát čtyřicet gólů v sezoně. Tedy když se mu vyhnou zranění."Polský rodák však nemá jen přesnou mušku; je i čertovsky houževnatý. Když mu barcelonský obránce Rafael Márquez v Lize mistrů roztříštil loktem lícní kost, oční důlek i horní čelist, chyběl svému týmu jen dva týdny. Hned potom nastoupil do rozhodujícího domácího zápasu proti Panathinaikosu Atény. "Bude hrát Klose?" zněla tehdy jediná otázka aténského trenéra Alberta Malesaniho.Klose vyběhl na hřiště, obličej mu chránila maska, v níž vypadal jako hrdina z muzikálu Fantom opery. Přesto už ve druhé minutě zařídil penaltu a ve druhém poločase se trefil sám. Byl hlavní postavou grandiózního vítězství 5:1, jež poslalo Brémy do osmifinále prestižní soutěže proti Juventusu Turín.Bleskurychlý start, mrštný pohyb, klamání tělem, přesná střela - tak vypadal gól protřelého útočníka do sítě Řeků. Za Kloseho hlavní zbraň přitom dlouho platila především hra hlavou. Také proti Márquezovi vyskočil výš a byl dříve u balonu, na což Mexičan dokázal odpovědět pouze brutálním faulem."Klose má výborné oči, dokáže si najít ideální místo pro odraz, takže už skoro před hlavičkovým soubojem visí ve vzduchu," poznamenal během mistrovství světa 2002 tehdejší reprezentační trenér Rudi Völler. Do Koreje a Japonska jel Klose coby čtyřiadvacetiletý mladík, s pěti góly se však stal nejlepším střelcem svého týmu, a překvapivě tak přispěl k druhému místu. "Všechny hlavou. To je světový rekord," těšil se, přestože mu jsou historické zápisy očividně ukradené.Férový zabijákK tomu všemu je Klose navíc sportovec s příkladným smyslem pro fair play. Tři kola před koncem minulé sezony musely Brémy bezpodmínečně porazit Arminii Bielefeld, aby si uchovaly šanci na účast v Lize mistrů. Přesto se jejich útočník za stavu 0:0 vydal po souboji s gólmanem Bielefeldu Mathiasem Hainem za rozhodčím, aby přehodnotil odpískanou penaltu. "Říkal jsem mu, že gólman byl u míče dřív," vysvětloval později.Sudí vzal penaltu zpátky, Brémy i tak vyhrály 3:0 a Klose k tomu přispěl jedním gólem. "Upřímnost znamená hodně. Nakonec se vždycky vyplatí jednat fér," mudroval po zápase. Jeho neobvyklé gesto mu navíc vyneslo cenu Fair Play.Ačkoli měl v polovině soutěže Werder osmibodový odstup od vedoucího Bayernu, Klose boj o titul za žádnou cenu nevzdává. "Hrajeme nejhezčí fotbal v Německu," chvástá se brémský ofenzivní trumf. "Celá jedenáctka Brém jako by se pro útočný fotbal narodila."Jako důkaz poslouží pouhý pohled na tabulku - po podzimu měly Brémy na kontě nejvíc vstřelených branek v celé Bundeslize (46), zatímco chladný a na úspěch zaměřený Bayern se trefil do sítě soupeřů jen pětatřicetkrát.O takovou sumu se zasluhuje především ofenzivní duo Werderu Miroslav Klose - Ivan Klasnič, kterému přezdívají podle rakousko-uherské monarchie k. und k. Sturm (c. a k. útok). "Ofenzivní síla Werderu v současnosti náleží k nejlepším v Evropě," míní i někdejší brémský kanonýr a dnes trenér Frank Neubarth (97 gólů v 317 zápasech za Werder). Klose s Klasničem se skutečně vhodně doplňují, ze šestačtyřiceti gólů jsou podepsáni pod celými čtyřiadvaceti.Především Klose má schopnost pozvednout hru celého týmu. "Nejenže dává góly, ale pro mužstvo má i jiný význam," tvrdí manažer Brém Klaus Allofs. "Vždycky jsem mu věřil, a tak jsem ho přivedl i přes hlasy, které mě od toho odrazovaly," naparuje se.Opustí Brémy?Před rokem a půl zaplatily Brémy za Kloseho pět a půl milionu eur na účet 1. FC Kaiserslautern. Jen díky jeho prodeji mohl falcký klub, v němž kdysi nastupovalo několik mistrů světa z roku 1954 v čele s kapitánem Fritzem Walterem, přežít v Bundeslize - už dříve totiž musel práva na talentovaného kanonýra zastavit. Ani to nebyl pro Kloseho problém: i v tomto ohledu se oddaně propůjčil službě klubu.Rodilý Polák už odehrál na padesát reprezentačních zápasů za svou adoptivní vlast, Německo. Vstřelil v nich rovných dvacet gólů. "Teď bych chtěl přidat dalších padesát startů," usměje se.Vůbec není vyloučené, že svůj smělý cíl splní. Vedle Michaela Ballacka je Klose v současnosti jediným nenahraditelným členem kádru německé reprezentace. "Klose v každém případě," obsazuje internacionál Müller jedno místo v německé reprezentační sestavě, všechna ostatní považuje za volná.Jedinou Kloseho slabinou přitom je, že není tak úspěšný v mezinárodním měřítku. "Reprezentační fotbal je těsnější, hraje se defenzivněji, zápasy jsou vyrovnanější," poznal sám. "Je v něm míň prostoru, míň šancí, a proto taky míň gólů."Kvůli tomu je často terčem kritiky. "Proti tvrdosti na mezistátní úrovni není tak jistý," tvrdí Thomas Helmer, obránce mistrů Evropy z roku 1996.Přesto lze se stoprocentní jistotou říct, že Kloseho příští stanicí je mistrovství světa. "V roce 2002 jsem zažil díky stříbru velký úspěch. Doufám, že tenhle rok to ještě vylepším," přeje si.Pokud se Klosemu šampionát vydaří, bude pro Brémy nesmírně těžké jeho služby udržet. Werder je zvyklý na to, že musí prodávat svoje nejlepší hráče solventnějším klubům. Dosud si však nikdo z ambiciózního klubu nedokáže představit, jak eventuelně nahradit fotbalistu Kloseho formátu.

Marek Čech

13. června 2008 v 22:08 Marek Čech

Marek Čech

Osobní údaje

Marek
Výška:187 cm
Váha:83 kg
Číslo dresu:24
Datum narození:8.4.1976
Místo narození:Ostrava
Klubová příslušnost v minulosti:-
Vzdělání:středoškolské s maturitou
Stav:ženatý
Přezdívka:Mech
Velikost kopaček:8.5
Fotbalový vzor:kdysi jsem měl Tony Haralda Schumachera

Statistiky

Ostatní

Další oblíbené sporty:volejbal, házená
Oblíbená hudba:roch, metal
Oblíbený časopis:Spark, Hattrick
Oblíbený film:Gladiátor
Oblíbená činnost:spánek
Oblíbená kniha:Odpískáno od Schumachera
Oblíbená barva:černá
Oblíbené jídlo:kuřecí řízek, palačinky
Životní motto:Věř ve vlastní schopnosti
Domácí mazlíček:zlatý retrívr Danny

Fotka - karta